Tak už jsem v Kodani třetím týdnem. Na kole do školy jezdím jako o závod a jsem ozdobou všech večírků, kde se jen objevím (rozuměj - nikam nechodím). Bydlím v tiché a malebné čtvrti jménem Tingbjerg na severozápad od Kodaně. Zdejší obyvatelé jsou přívětiví lidé tmavé pleti. Od čtvrtka je jich o jednoho méně, protože ho někdo z místního gangu zastřelil kalašnikovem. Asi tak 150 metrů od mého bydliště. Víc mě ale trápí mé sedlo na kolo. Strašně saje vodu a protože tady pořád prší tak je nemožné jet na suchém sedle do školy. Z mokrého zadku mám pak pernamentní rýmu. Na odcizení cizího sedla proto usilovně pracuji.